A. Seda: Je třeba se poučit a hlavně konat

Začnu příjemnými zprávami o růstu bohatství našich občanů o 4,4% (statistiky a průměry vždy zkreslují), což je výborný výsledek v porovnání se zbytkem světa. Také jsme si polepšili v kvalitě života, kde Česká republika skončila na 24. místě ze 149 zemí. A to přesto, že jsme si naopak pohoršili v kvalitě životního prostředí a v přístupu k informacím.

Poněkud horší hodnocení naší země poskytla Social Watch, která svoji zprávu o stavu naší země dokonce nazvala ČR 2019: Drobnými krůčky ke společenskému a ekologickému kolapsu. A tento název by neměl žádného z občanů a zejména z politiků nechat klidným.

Social Watch dlouhodobě kritizuje bariéry ve vzdělávání, závislost dosaženého vzdělání na statusu rodiny, regionální rozdíly v kvalitě a dostupnosti výuky a nedostatečné předškolní vzdělávání. Mimochodem to jsou problémy, které se alespoň částečně snaží řešit ČSSD.
Podobně je na tom kritika nižší ekonomické produktivity, způsobené mimo jiné výrobou postavenou na laciné práci, sociálním dumpingu, nízké technologické inovaci či vysoké byrokratické zátěži pro podnikatele. Zde je řešením podpora diverzifikace výroby se zaměřením na odvětví s vysokou přidanou hodnotou, podpora technologického rozvoje, inovací a investic. Stále schází zákon o zaměstnanecké participaci vlastnictví firem, větší podpora družstevního vlastnictví, vznik alternativních regionálních finančních struktur, zavedení sektorové daně nebo podpora lokální ekonomiky.

Podle Social Watch, je velkým problémem exekuce 10% obyvatel země, vysoký počet sociálně vyloučených lokalit, počet bezdomovců a zejména regionální rozdíly v kvalitě života a v příjmové nerovnosti. Tohle je problém, který v současné době komplexně nikdo neřeší. Naopak centralizací státních a veřejných orgánů se situace zhoršuje. Přitom podpora srovnatelné úrovně regionů je jednou ze základních politik Evropské unie a je otázkou, proč tomu není i u nás. Pomohla by změna daňového systému, kdy by daňová výnosnost měla zůstat tam, kde probíhá výroba a nikoliv tam, kde je firma registrována. A bylo by také vhodné podpořit regiony, které zaostávají za průměrem země. Taktéž nelze zapomínat na to, že ČR má šestou nejvyšší míru ziskovosti v EU, ale je sedmá od konce ve výši mezd. Na rozdíl od většiny evropských zemí neexistuje u nás progresivní zdanění příjmů či majetku.

Snad největším problémem je v současnosti nedostupné bydlení, nedostatek sociálního bydlení a bydlení pro seniory. Vláda podpořila dle mého názoru hloupé restrikce ČNB, které zdražily hypotéky. Rostou provozní náklady na bydlení, zejména ceny energií a mnoho občanů, zejména těch s nízkými a středními příjmy či senioři, se dostávají do neřešitelných problémů. Nastává bytová nouze, která zvyšuje nejen ceny vlastního bydlení, ale zejména nájmů. Pravice řešení nemá a sociální demokracie nemá dostatek politické síly, aby ve vládě prosadila podporu výstavby obecních bytů, penzionů pro seniory či aby podpořila družstevní výstavbu tak, jak je to běžné v Evropské unii. Nehledě na skutečnost, že cenově dostupné bydlení je jedním z důležitých faktorů pro zlepšení demografické struktury v zemi.

Dnes již téměř nikdo nepochybuje o klimatických změnách naší planety a o nutnosti řešit negativní dopady na životní prostředí. Nejde přitom jen o boj se suchem či s kůrovcem, ale i o ochranu vodních zdrojů, výsadbu zeleně, snižování energetické náročnosti výroby či snížení emisí. Je třeba také podporovat výrobu kvalitních a dostupných potravin, veřejnou dopravu
a udržitelný rozvoj regionů. Souhlasím s názorem, že nelze bezhlavě naskakovat na návrhy ekologických fanatiků, které dříve či později přinesou nové problémy. Ale také nelze problém bagatelizovat, jak to často slýcháme od pravicových konzervativců či od řady našich politiků či podnikatelů. Je třeba si uvědomit, že hodně problémů můžeme řešit samy tady a teď.
A hlavně, již není čas strkat hlavy do písku, ale je třeba hlavně konat.

Blogy