Táňa Valentová Nersesjan: Anketa - Sužuje nás sucho. Co může kraj udělat pro zlepšení situace?

Pátá otázka: Sužuje nás sucho. Co může kraj udělat pro zlepšení situace?

tana-nersesjan.jpg

Mgr. Táňa Valentová Nersesjan, krajská zastupitelka a radní v letech 2008–2016:

Otázka sucha je z hlediska života možná ještě principiálnější než otázka zdravotnictví. Zatímco úroveň a dostupnost zdravotnictví není lhostejná snad nikomu, téma nedostatku vody zůstává pro mnohé malinko stranou. Dokud voda z kohoutku teče a dá se pít, je vše zdánlivě v pořádku. A navíc, vždyť v minulých dnech slušně napršelo! Přesto je na pomyslných hodinách za minutu dvanáct. Je nutné na všech úrovních hledat a nastavit optimální hospodaření s vodou. Od přístupu jednotlivce, přes komunální, krajskou a státní úroveň až po ta globální opatření. A právě u každého jednoho z nás bych začala. Jen pokud cítíme zodpovědnost za šetření vodou v osobní rovině, můžeme dělat potřebná opatření v domácnosti, v obci, na kraji či ve státě.

 

MVDr. Stanislav Mišák, krajský zastupitel a hejtman v letech 2008–2016:

Jak na sucho? Lze odpovědět stručně: zadržet vodu v krajině, protože jinou než tu, co nám naprší, nemáme. Jsou známá různá opatření, která by k tomu vedla, a mohl bych jich vyjmenovat celou řadu,. Na druhou stranu ale není snadné najít soulad zájmů vlastníků lesů a zemědělských pozemků se zájmy životního prostředí. A za další: kraj, jako veřejnoprávní korporace, nemá k dispozici takové nástroje, jaké lze uplatnit z pohledu státu. Například snížení daně z pozemků užívaných pro poldry a kazety, které slouží k zadržení vody a umožňují větší vsak do podzemních vrstev. Proto musí kraj sehrát roli koordinátora a motivátora v uplatňování těchto opatření. To buď tím, že zohlední přístup žadatele k opatřením pro zadržení vody v krajině při hodnocení žádostí o podporu v programech, které již dlouhodobě realizuje, anebo speciální programy pro podporu realizace těchto opatření vyhlásí. Nelze však také opomenout nástroje, které kraj má při výkonu přenesené působnosti státní správy v oblasti životního prostředí. Na závěr bych rád zdůraznil, že čím více se nám podaří v kraji realizovat opatření proti suchu, tím více uděláme v prevenci proti povodním. Málokdo si uvědomuje, že to spolu úzce souvisí.

 

Mgr. Milena Kovaříková, krajská zastupitelka a bývalá radní pro živ. prostředí:

Napršená voda musí zůstat v krajině. Jak to ale udělat? Na to neexistuje žádný univerzální recept. Například ministerstvo zemědělství plánuje v boji proti suchu výstavbu přehrad, které jsou sice zdrojem pitné vody, což má vliv na zpomalení odtoku vody z ČR, ale nikoliv na celkové ozdravení půdy. V případě plánované přehrady u Vlachovic, která ovlivní katastry sedmi obcí, se však nejedná „pouze“ o zásobárnu vody, ale i výrazné oživení turistiky ve východní části Zlínského kraje. Jestli chceme vodu, musíme mít co nejvíce zeleně. Správná péče o pole, louky, lesy i mimolesní zeleň je klíčová pro zadržení vody v krajině. Kraj musí formou dotací, grantů či jinou formou finanční pomoci motivovat vlastníky půdy, aby změnili způsob hospodaření na zemědělských pozemcích, aby budovali malé vodní nádrže, rybníky, tůně a mokřady, aby zpomalili vodní toky (meandry, splavy aj.), aby vysazovali stromy, keře, stromořadí, lesy ve vhodné druhové skladbě a do krajiny vrátily remízky, malá políčka a meze. Nedostatek vody je výrazně ovlivněn lidskou činností, proto je třeba se zaměřit i na environmentální výchovu a zvýšení povědomí o vodním hospodářství.

 

Ing. Jindřich Šnejdrla, podnikatel v zemědělství, bývalý náměstek ministra zemědělství:

Sucho je fenomén posledního desetiletí. Nicméně zaděláno je na tento problém podstatně déle. Sucho je obecně důsledkem činnosti člověka na celém světě. Kácením deštných pralesů počínaje a intenzivním spalováním všech fosilních paliv konče. Toliko tedy obecně. A teď, co může udělat kraj: podpořit jakoukoliv činnost spojenou s možností zadržování vody v krajině. Měly by se podporovat činnosti spojené s údržbou a ochranou lesa. To je dle mého názoru, zejména v našem kraji, klíčová záležitost. Vlastníci lesa, ale i kompetentní orgány na úrovni kraje a státu, absolutně nezvládli situaci v rámci kůrovcové kalamity. Zásahy proti kůrovci byly málo razantní a dopad je katastrofální. Vznikly rozsáhlé holiny, které nedostatečně zadržují vodu. I to malé množství srážek buď rychle odteče, nebo se vypaří. Proto je nutné investovat zdroje do lesů. Určitě by měl kraj podporovat výstavbu malých vodních děl v krajině. Ať už jsou to mokřady, malá vodní díla na potocích a říčkách a podobně. A to nejen finančně, ale třeba i aktivnějším přístupem při schvalování výstavby takových děl. Investoři v mnoha případech narážejí na nevůli úřadů tyto věci řešit. V neposlední řadě je tu úloha zemědělce. V tom kraj ale moc kompetencí nemá, tady sehrává významnou roli stát, a to jak restriktivními opatřeními, tak i finanční podporou zemědělců.

Blogy